Péče o štěně
První den u nového majitele
Přechod od chovatele k novému majiteli je pro štěňátko velkou zátěží, především psychickou. Ocitá se najednou bez matky a sourozenců v cizím prostředí u neznámých lidí, což je zdaleka nejvíce stresující událost v jeho dosavadním životě. Je na novém páníčkovi co nejvíce to psímu miminku usnadnit a získat jeho důvěru. Kritická je zejména první noc. To nejhorší, co můžete udělat, je někam štěně zavřít a nechat ho o samotě, aby si "zvyklo"! Štěně je v tomto věku zcela závislé na své smečce, zůstat opuštěné by v přírodě znamenalo jistou smrt. Takové štěně v panickém strachu prokňučí noc, nový majitel se stejně nevyspí a štěně si do dalšího života odnáší v lepším případě ošklivou vzpomínku, v tom horším trvalé následky v podobě strachu z odloučení. Každý pejsek se samozřejmě musí naučit, že jeho pán odchází a nechává ho samotného doma, ale na to bude dost času, až si štěňátko zvykne a začne novému pánovi důvěřovat. Takže jak na to? Nejlepší je vyzvednout si štěně u chovatele během dopoledne, aby mělo čas ještě za dne prozkoumat nové prostředí, seznámit se s ostatními členy rodiny a trochu se unavit hrou s novými hračkami. Je důležité, aby vše probíhalo v klidu, takže návštěvy známých je lépe odložit na další dny, i tak toho bude na štěně hodně. Pelíšek štěňátka doporučuji umístit prozatím nejlépe vedle vašeho lůžka a vystlat mu ho kusem látky, který jste si přivezli spolu se štěnětem od chovatele, a který ještě voní po mamince a sourozencích. Pachové vjemy jsou pro psy velmi důležité a známý pach štěně uklidňuje. Dosyta najedené a hrou unavené štěně usne ve svém pelíšku, vaše blízkost mu dá pocit bezpečí, což je dobrý začátek vašeho budoucího vztahu. Pokud se v noci probudí a začne kňourat, stačí pár slov na uklidnění. První noc tak může proběhnout v pohodě, bez nářku a stresu.
Krmení
V prvních dnech je lépe krmit štěně stejně jako chovatel. Máte-li jiné představy o jídelníčku vašeho pejska, zvykejte je na něj postupně, předejdete zažívacím potížím. Zejména průjem štěňátko rychle vysiluje. Štěněcí strava musí být velmi kvalitní, vydatná, obsahující vše potřebné ve správném množství. Štěně labradora během prvních měsíců přibývá až 1kg za týden, nedostatky ve výživě se tudíž rychle projeví formou růstových vad, jež mohou být už nevratné. Za nejlepší považuji doma připravovanou stravu, jejím úskalím však je nutnost znát nutriční potřeby psa, obsah živin, vitamínů a minerálů v jednotlivých potravinách a použití krmných doplňků v odpovídajícím množství. Zejména se to týká suplementace vápníku, jehož musí být ve stravě psa 1,3 krát více než fosforu, u rostoucího jedince 200 -300mg/kg tělesné hmotnosti. V běžně používaných potravinách je fosforu mnohem více než vápníku, který se tudíž musí doplnit. Kdo chce svému pejskovi vařit, musí si o tom nejdřív něco přečíst a pak začít počítat. Přibližně dvě třetiny krmné dávky pro štěně by měly tvořit zdroje bílkovin (maso, vejce, mléčné výrobky), třetinu příloha (rýže, těstoviny, spařené ovesné vločky), zelenina, minerální a vitaminové doplňky. Maso z nezávadného zdroje lze zkrmovat syrové, ostatní raději tepelně upravené. Syrové rybí maso obsahuje enzym thiaminázu, který ničí vitaminy skupiny B. Pozor na příliš časté krmení játry, která jsou sice vynikajícím zdrojem celé řady vitamínů, obsahují však velké množství vitaminu A, kterým lze psa takto předávkovat. Starší pejsek můře dostat rozumné množství netříštivých syrových kostí - tepelně upravené kosti jsou pro psa téměř nestravitelné a způsobují zácpu. Vynikajícím zdrojem vysoce hodnotných bílkovin a vitamínů jsou vajíčka. Syrový bílek ale obsahuje avidin, který na sebe váže biotin a způsobuje tak jeho nedostatek, syrový žloutek není na závadu. Krmení psa není kosmické inženýrství, jak se nás často výrobci granulí snaží přesvědčit a váš pejsek jistě ocení více misku čerstého, doma připraveného jídla, než na kaši rozvařenou a následně usušenou hmotu, zvanou granule. Pokud se rozhodnete pro domácí stravu, doporučuji pročíst informace na těchto stránkách: BARF
Pokud z nějakého důvodu nemůžete pejskovi připravovat krmení sami, řešením je krmení granulemi pro psy, kde už to počítání zařídil někdo jiný. Jedná-li se o kvalitní granule, máte celkem jistotu, že pejsek vyroste bez větších problémů, jež mohou nastat zkrmováním špatně sestavené krmné dávky. Při výběru granulí buďte nároční, všichni výrobci vychvalují svůj produkt do nebes a skutečně použité suroviny schovávají pod nic neříkající názvy, jako třeba vedlejší živočišné produkty. Důležitý je obsah konzervantů a dalších Éček. Za velmi kvalitní považuji např. granule Canine Caviar, Essential, Taste of the Wild, Acana, First Mate, Fish for Dogs, Artemis. Pokud jde o výživové doplňky, jejich podávání není (na rozdíl od krmení vařenou stravou) nutné.
V době přezubování bych přesto doporučovala přidávat vápník (na toto téma se vedou nekonečné diskuze, rozhodnout se musí každý sám). V době výměny srsti je dobré přidávat biotin a lososový olej, eventuelně mořské řasy. Několik tabletek Pangaminu též pejskovi jenom prospěje. Jelikož labradoři jsou těžké plemeno, navíc velmi zatížené výskytem dysplazie kyčelních kloubů, není vůbec od věci přidávat preventivně cca od třetího měsíce kloubní výživu. Přestože pes má schopnost sám si vytvářet vitamin C, jeho podávání má zřejmě velmi pozitivní vliv na vývin kloubů a výskyt dysplazie. Měl to ale být vitamin C v nekyselé formě, např. Ester C (už se dá sehnat i u nás v lékárně), nebo alespoň ve formě přípravku s prodlouženým účinkem, např. Cetebe. Jen na okraj, potřebujete-li "propašovat" do psa jakékoliv tablety, zamáčknuté do kousku taveného sýra je slupne úplně bez povšimnutí. Po odčervení, léčbě antibiotiky či zažívacích potížích mám dobré zkušenosti s pastou Probican, která působí příznivě na střevní mikrofloru.
Zdraví
S preventivní péčí začíná už chovatel tím, že březí fenku po celý život kvalině krmí a stará se o její zdraví a kondici. Nemocná podvyživená fenka nemůže dát život zdravým silným štěňátkům. Při kojení jim spolu s mateřským mlékem dodává i potřebné protilátky. Takto získaná imunita štěňátkům vydrží minimálně do šesti týdnů, kdy lze začít s prvním očkováním. V devíti a dvanácti týdnech je potom třeba přeočkovat. Chybou není ani nechat první očkování až na věk 8-9 týdnů. Očkovat by se mělo s rozvahou a vždy pouze naprosto zdravé zvíře, protože očkování není bohužel tak úplně neškodné, jak je často prezentováno. Podle oficiálnách guidelines WSAVA se doporučuje vakcinovat štěňata proti psince, parvoviroze a infekčnímu zánětu jater. Tato vakcína se zopakuje po roce, další revakcinace pak následuje nejméně v tříletém intervalu. U nás je ze zákona povinné očkování proti vzteklině u psů starších půl roku. Revakcinace je možná až v tříletém intervalu v závislosti na použité vakcíně. U psů se zvýšeným rizikem nákazy je možné vakcinovat každoročně proti leptospiroze, nedoporučuje se vakcinovat coronavirozu, psincový kašel a boreliozu.
Teprve po dokončení vakcinace, tedy po dvanáctém týdnu věku, je štěně plně v imunitě. Aby se úplně vyloučila možnost nákazy v tomto choulostivém období, nesmělo by se štěně vůbec brát ven. Problém je, že právě v této době prochází štěně důležitým obdobím vtiskávání, kdy by mělo nasbírat co nejvíce zkušeností. V této fázi štěně "poznává svět" a vše, s čím se setkává bere jako jeho přirozenou součást. Mělo by se projet autem, podívat se na nádraží, do města i do přírody, seznámit se s dětmi a různými zvířaty. Čím více toho uvidí, tím lépe, později mohou při kontaktu s neznámým nastat problémy. Kromě toho se kontaktem s dalšími psy učí "psí řeči" a "dobrým psím mravům". Hry a pranice s vrstevníky ho učí odhadovat vlastní síly, pomáhají mu najít si místo na hodnostním žebříčku a podřizovat se silnějším. Dobře socializované štěně umí dát jasně najevo svou podřízenost a tím zastavit případnou agresi staršího a silnějšího jedince. Na miskách vah se ocitají tyto "psychické zisky" a riziko onemocnění. Jako rozumný kompromis se mi jeví nevenčit štěně na místech, kde je vysoká frekvence psů a dovolit pouze kontakt se zdravými, známými, pravidelně očkovanými psy.
Štěně by nemělo prochladnout, přepínat se (na dvouměsíční štěně je dvacetiminutová procházka až dost), hrát si s výrazně staršími a silnějšími štěňaty a "bufetit" vše, co na procházce najde. Je až neuvěřitelné, co všechno je takové štěně schopné "protáhnout" zažívacím traktem. Většina těchto zdánlivě nepoživatelných věcí projde bez pohromy, ale běda když ne!
Dalším preventivním opatřením je odčervování. I když byla fena před krytím řádně odčervena, v jejím těle se s velkou pravděpodobností vyskytují neaktivní larvy, kterým odčervovací prostředky neublíží. Březost způsobí jejich "probuzení", takže štěňátka se nakazí už během nitroděložního vývoje. Proto se již dvou až třítýdenní štěňátka odčervují, a to opakovaně. Mezi očkováním a odčervením musí být aspoň týdenní pauza. Ani jedno by se nemělo provádět krátce před odběrem i po něm, změna majitele je sama o sobě dost velkou zátěží. Mezi druhým a třetím očkováním by se mělo ještě jednou odčervit (vhodný preparát doporučí veterinář), nebo ještě lépe nechat vyšetřit trus na parazity a odčervovat pouze při pozitivním nálezu. Masivní napadení parazity vede k neprospívání štěněte až k jeho úhynu, takže nepodceňovat!
Čistotnost
Štěně funguje jako průtokový ohřívač, nadlábne se několikrát denně a výsledkem je potom příslušný počet hromádek a několikanásobně více loužiček. S tímto faktem je třeba počítat a připravit se na něj (především duševně). Není možné od štěněte čekat, že vydrží několik hodin bez vyvenčení jako dospělý pes. Kromě toho musí dozrát schopnost vědomé kontroly vyměšování, stejně jako u lidského miminka. Některé štěně to pochopí dříve, jiné později, nemá to žádnou souvislost s jeho inteligencí. Zapomeňte prosím na přísné trestání či dokonce namáčení čenichu v exkrementech! Obojí je zbytečná hrubost, dosáhnete jen toho, že zvířátko, jež by vám mělo důvěřovat se začne bát. Nikoho by určitě nenapadlo provádět něco takového s lidským miminkem, které se učí chodit na nočníček. Snažte se zařídit vše tak, aby jste mohli štěně co nejčastěji pochválit za vyvenčení se na správném místě. Jakmile se začne probouzet, na nic nečekat, vzít do náruče a honem s ním ven. Vykonané dílo obdivně pochválit a odměnit kostičkou sýra, piškotkem, pohlazením... Doma nalezené hromádky a loužičky bez komentáře uklidit, rozčilování se nemá význam. Do tří měsíců věku by mělo být štěně téměř nebo úplně čistotné, samozřejmě za předpokladu, že má dostatečně často možnost vyvenčit se venku. Máte-li strach o koberce, doporučuji je na tu dobu srolovat, překrýt igelitem, eventuelně štěně zpočátku nepouštět do všech místností.
Pohyb
Dostatek odpovídajícího pohybu je pro štěně (a konec konců i pro dospělého psa) nesmírně důležitý. Vždyť pes je šelma, pro kterou je dokonalá pohybová koordinace nutností. Obratnost lze získat pouze pravidelným tréninkem, kterému se štěňátka formou hry a pranic s vrstevníky věnují s velkým zápalem! Pouze pravidelným cvičením sílí svaly, rozvíjí se pohybová koordinace, zpevňují se vazy a kosti. Slovy jednoho profesora : "Funkce dělá orgán, nepoužívané části těla zakrňují." Neméně důležité je štěně nepřetěžovat a některé obvyklé psí činnosti odložit do dospělosti. Kosti a klouby teprve dozrávají, zátěž na ně velmi rychle stoupá se zvyšující se hmotností rostoucího jedince. Z toho důvodu je lépe zhruba do jednoho roku vynechat prudké skoky, zapomenout na běh u kola a nedovolit hru s výrazně těžšími štěňaty a dospělými psy. K úrazům při takových hrách opravdu často dochází, aniž by druhý pes chtěl štěněti nějak ublížit. Lépe být opatrný než pozdě honit bycha. Dvouměsíčnímu štěněti úplně stačí patnáctiminutová procházka, aby se unavilo. Půlroční zvládne lehký několikakilometrový výlet, ale ne už celodenní vysokohorskou túru. Tu si nechte až pro dospělého psa se zdravými klouby. Vynikající formou pohybu je plavání, které retrívři v naprosté většině milují. Po dosažení jednoho roku nechte raději udělat rentgen kyčlí a loktů, aby jste měli jistotu, že váš pejsek je v tomto ohledu v pořádku a může se naplno věnovat všem psím radovánkám. Labradorský retriever v dobré kondici (ne tlustý jako bečka) vydrží pracovat např. na honu celý den na suchu i ve vodě, dohledávat a bez zaváhání přinášet i několik kilogramů těžké kusy zvěře.
Péče o dospělého psa