Péče o štěně
První den u nového majitele
Přechod od chovatele k novému majiteli je pro štěňátko velkou zátěží, především psychickou. Ocitá se najednou bez matky a sourozenců v cizím prostředí u neznámých lidí, což je zdaleka nejvíce stresující událost v jeho dosavadním životě. Je na novém páníčkovi co nejvíce to psímu miminku usnadnit a získat jeho důvěru. To nejhorší, co můžete udělat, je někam štěně zavřít a nechat ho o samotě, aby si "zvyklo". Štěně je v tomto věku zcela závislé na své smečce, zůstat opuštěné by v přírodě znamenalo jistou smrt. Každý pejsek se samozřejmě musí naučit, že jeho pán odchází a nechává ho samotného doma, ale na to bude dost času, až si štěňátko na nové prostředí zvykne.
Krmení
V prvních dnech je lépe krmit štěně stejně jako chovatel. Máte-li jiné představy o krmivu, zvykejte na něj postupně, předejdete zažívacím potížím. Zejména průjem štěňátko rychle vysiluje. Štěněcí strava musí být velmi kvalitní, vydatná, obsahující vše potřebné ve správném množství. Štěně labradora během prvních měsíců přibývá až 1kg za týden, nedostatky ve výživě se tudíž rychle projeví formou růstových vad, jež mohou být už nevratné. Kvalitní granule pro štěňata velkých plemen v množství dle doporučení výrobce představují bezpečné řešení. Osobně preferuji pestrou doma připravenou stravu, což ale zvláště v případě štěněte znamená nad krmnou dávkou přemýšlet i trochu počítat. Kritický je obsah a poměr vápníku a fosforu a také energetická vydatnost krmení. Syrové rybí maso obsahuje enzym thiaminázu, který ničí vitaminy skupiny B. Pozor na příliš časté krmení játry, která jsou sice vynikajícím zdrojem celé řady vitamínů, obsahují však velké množství vitaminu A a mědi. Kosti se smějí zkrmovat výhradně syrové a netříštivé, u štěňat je nutné brát v úvahu, že jsou bohatým zdrojem vápníku a fosforu. Štěně na rozdíl od dospělého psa ještě nedokáže regulovat příjem vápníku z potravy, jehož nadbytek vede k růstovým poruchám. Mléčné výrobky obsahují až na pár výjimek více fosforu než vápníku, který je proto třeba dorovnávat. Je důležité štěně nepřekrmovat, týdenní přírůstek hmotnosti by neměl překračovat 1 kg.
Zdraví
S preventivní péčí začíná už chovatel tím, že březí fenku po celý život kvalině krmí a stará se o její zdraví a kondici. Nemocná podvyživená fenka nemůže dát život zdravým silným štěňátkům. Při kojení jim spolu s mateřským mlékem dodává i potřebné protilátky. Takto získaná imunita štěňátkům vydrží minimálně do šesti týdnů, kdy lze začít s prvním očkováním. V devíti a dvanácti týdnech je potom třeba přeočkovat. Chybou není ani nechat první očkování až na věk 8-9 týdnů.
Teprve po dokončení vakcinace, tedy po dvanáctém týdnu věku, je štěně plně v imunitě. Aby se úplně vyloučila možnost nákazy v tomto choulostivém období, nesmělo by se štěně vůbec brát ven. Problém je, že právě v této době prochází štěně důležitým obdobím socializace a vtiskávání, kdy by mělo nasbírat co nejvíce zkušeností. V této fázi štěně "poznává svět" a vše, s čím se setkává bere jako jeho přirozenou součást. Mělo by se projet autem, podívat se na nádraží, do města i do přírody, seznámit se s dětmi a různými zvířaty. Čím více toho uvidí, tím lépe, později mohou při kontaktu s neznámým nastat problémy. Kromě toho se kontaktem s dalšími psy učí "psí řeči" a "dobrým psím mravům". Dobře socializované štěně umí dát jasně najevo svou podřízenost a tím zastavit případnou agresi staršího a silnějšího jedince. Na miskách vah se ocitají tyto "psychické zisky" a riziko onemocnění. Jako rozumný kompromis se mi jeví nevenčit štěně na místech, kde je vysoká frekvence psů a dovolit pouze kontakt se zdravými, známými, pravidelně očkovanými psy.
Dalším preventivním opatřením je odčervování. I když byla fena před krytím řádně odčervena, v jejím těle se s velkou pravděpodobností vyskytují neaktivní larvy, kterým odčervovací prostředky neublíží. Březost způsobí jejich "probuzení", takže štěňátka se nakazí už během nitroděložního vývoje. Proto se již dvou až třítýdenní štěňátka odčervují, a to opakovaně. Mezi očkováním a odčervením musí být aspoň týdenní pauza. Ani jedno by se nemělo provádět krátce před odběrem i po něm, změna majitele je sama o sobě dost velkou zátěží. Mezi druhým a třetím očkováním by se mělo ještě jednou odčervit (vhodný preparát doporučí veterinář).
Čistotnost
Štěně má velmi rychlý metabolizmus, což znamená, že potřebuji častěji krmit i venčit. Není možné od štěněte čekat, že vydrží několik hodin bez vyvenčení jako dospělý pes. Kromě toho musí dozrát schopnost vědomé kontroly vyměšování, stejně jako u lidského miminka. Některé štěně to pochopí dříve, jiné později, záleží i na čistotě u chovatele. Nemá smysl jakkoliv trestat, pouze snažit se zabránit nehodám uvnitř častým vynášením štěněte na správné místo a úspěch chválit a odměňovat. Doma nalezené hromádky a loužičky bez komentáře uklidit a příště být rychlejší. Pes je zvíře, které má nechuť k znečišťování vlastního pelechu a jeho blízkého okolí, venčit se venku je pro něj přirozená věc, jen je třeba mu to dostatečně často umožnit.
Pohyb
Dostatek odpovídajícího pohybu je pro štěně (a konec konců i pro dospělého psa) nesmírně důležitý. Při pohybu se zlepšuje koordinace, vytváří se pohybové stereotypu, zpevňují se vazy. Pohyb sám o sobě ovlivňuje utváření pohybové soustavy. U štěněte je důležité, aby při jakékoliv aktivitě nedošlo k přetížení a poškození měkkých tkání. Pohyb by měl být koordinovaný, bez prudkých změn směru, pádů a uklouznutí. Ideální je volný pohyb na nerovném, různorodém neklouzavém terénu. V době nejintenzivnějšího růstu rychle stoupají nároky na klouby a vazy již pouhým nárůstem hmotnosti těla, takže k přetížení tkání dojde poměrně snadno. Rizikové je nekontrolované házení míčků, hry na kluzkém povrchu a divoké honičky s výrazně většími psy.
Péče o dospělého psa
Pojmem péče se rozumí naplňování fyzických i mentálních potřeb, tedy zajištění celkové pohody zvířete. Majitel na sebe bere zodpovědnost tyto potřeby zajistit po celý život psa. Pes není ani dítě v kožichu, ani vlk, přestože s ním má společného předka, který žil v dávné minulosti. Během domestikace se stal závislým na člověku, dokáže lépe chápat lidská gesta a přijmout člověka jako náhradu psí smečky. Dokáže také lépe trávit škroby a tedy lépe využívat potravní zdroje nabízené soužitím s člověkem.
V dnešní době se mnohem větší pozornost věnuje péči o duševní zdraví, u psů se na tuto stránku péče možná trochu zapomíná. Potřebuje pohyb, mentální stimulaci, možnost čichat a zkoumat pachy, potřebuje sociální kontakt. Jako každé zvíře má své instinkty a vzorce chování, které lze korigovat, aby jejich naplňování bylo pro lidskou společnost přijatelné, ale ne úplně potlačit. Mnohé poruchy chování vznikají právě proto, že pes nemá možnost "být psem". Specificky retriever potřebuje intenzivní kontakt se svým majitelem, rád se koupe, instinktivně rád nosí věci v tlamě, neboť to je chování, ke kterému byl vyšlechtěn. Potřebuje mít možnost zavděčit se, získat pozornost, spolupracovat. Vůči cizím lidem a psům bývá někdy až příliš přátelský, jen je třeba předem zjistit, zda i ten druhý o podobnou interakci stojí. To platí zejména pro výstavní linie, pracovní bývají rezervovanější a jejich pozornost je více soustředěná na vlastního majitele.
Snad ani nemusím zmiňovat, že pes musí mít možnost se několikrát za den dostatečně vyvenčit. Dospělí méně často než štěňata, taktéž velmi staří psi mohou mít problém s čistotností.
Do krmné dávky je třeba započítat i pamlsky a také věnovat pozornost jejich kvalitě a složení, jež často hrubě neodpovídá ceně. Trh s krmivy i pamlsky je obrovský, slogany na obalu jsou často vysloveně lživé, podstatné je vždy složení a garantovaná analýza.