Ve světě Labradorů se pohybuji přes dvacet let. Za tu dobu jsem potkala spoustu zajímavých lidí a jejich psů, přečetla stohy knih a článků, navštívila nepočítaně tréninků a seminářů. Vyzkoušela jsem ledacos, něco krátce, něco zůstalo. Pamatuji si své nadšení začátečníka i svou pošetilost mírně pokročilého, který má pocit, že teďuž všemu rozumí. Zatím jsem pořád jenom na cestě a užívám si to. Zajímá mne všechno možné kolem chovu i výcviku, genetiky. Vydržím se hodiny vrtat v rodokmenech, i těch velmi starých, ve kterých je všechna historie plemene.
Zkusila jsem i výstavy a došla k závěru, že tato část kynologie mne nebaví, lepší jít do lesa. I můj pohled na plemeno a jeho směřování se měnil a dost možná měnit bude. Každá moje fena byla jiná, s jinou kombinací vloh, povahy a temperamentu. Všechny byly nejúžasnější na světě.
Plemeno je již dlouhé roky rozštěpené na výstavní a pracovní linie, které vytvořil selekční tlak, respektive výběr chovných jedinců buď podle úspěchu na výstavách nebo na pracovních soutěžích. Někteří výstavní jedinci jsou dle mého názoru již příliš těžkopádní, se širokými hlavami a volnými pysky. Na straně pracovních je zase občas vidět srst téměř bez podsady. Kdo rozsoudí, co je správně? Protože pro každého je ten pravý labík jiný, každý má jiné preference, vkus, způsob života a trávení času. Uvítala bych mnohem větší vzájemnou toleranci, dokud to neubližuje psům samotným. Ať si každý vybere, co je jeho srdci nejbližší.
A můj pohled? Myslím si, že nejdůležitější je povaha. Nejde v ní soutěžit, nejsou za ní žádné poháry. Ale povaha do značné míry určuje, jak se nám se psem bude žít, zda bude příjemným spolubydlícím a parťákem ve volném čase. A ke každému člověku se hodí i trochu jiná povaha psa. Pokud jde o vzhled, vlastně bych se nejraději vrátila někam do poválečných let a k ideálu Dual purpose. Chtěla bych psa s klasickou suchou hlavou a milým výrazem, typickou srstí, pohyblivého a atleticky stavěného. Vyrovnaného, učenlivého, se silnou "will to please", jak se říkalo "gentlemans dog". Ideál je jedna věc, realita druhá, ale od toho jsou ideály, aby se člověk mohl snažit k nim alespoň přiblížit.
Dual Ch. Staindrop Saighdear ( 1944 )